Blázen  Kouzelník  Velekněžka  Císařovna  Císař  Hierofant  Milenec  Vozataj  Síla  Poustevník  Kolo štěstěny  Spravedlnost  Viselec  Smrt  Střízlivost  Ďábel  Věž  Hvězda  Měsíc  Slunce  Soud  Svět

P O U T N Í C I   V   Č A S E


 

osmá arkána
Síla



Rider Pack - The StrengthJsem vážně moc nerad, že tě ztratím, budeš mi tu chybět. Znám tě ale natolik dobře, abych věděl, že nemá význam se tě snažit nějak přemlouvat!
Viktor právě oznámil Chartonovi, že se chce vydat na další cestu.
— Věděl jsem, že to pochopíš. Jsem ti moc zavázán za to všechno, co jsi pro mne udělal i za to, že jsi mě tu tak dlouho trpěl.
— Prosím tě, snad si nemyslíš, že z našeho přátelství jsi měl prospěch jen ty? Víš co? Ani bys mě nemusel moc přemlouvat k tomu, abych to tady všechno taky nechal a vydal se na cestu s tebou.
— Proč to tedy neuděláš?
— Jsem asi na to přece jen už trochu starý, takhle se protloukat a jenom bych tě zdržoval. Hlavní je ale to, že to je tvoje vlastní putování, že to tak je míněno. To přece oba víme. Dáš si ale na sebe pozor, že ano?
— Cestování by teď mělo být celkem bezpečné, válka se přece skončila.
— Tím bych si nebyl tak úplně jistý. Všude se to hemží bývalými vojáky, ti nevědí co najednou se sebou mají dělat. Kromě válčení se nikdy nic kloudného nenaučili, není se co divit, že spousta z nich se spolčila jako lupiči, kteří napadají pocestné. Docela snadno můžeš na nějaké někde narazit.
— To máš pravdu, musím si dát pozor.

***

Večer před zamýšleným odchodem se Viktor převaloval na lůžku a po dlouhou dobu nemohl usnout. Tušil, že ta rozhodná část jeho životní pouti se nachází přímo před ním a že bude muset v sobě nashromáždit veškerou sílu a odvahu, aby se přes ni dostal. Nakonec přece jen usnul. Každému z nás se zdají nějaké sny a ti kteří tvrdí, že nikdy žádné sny nemají, si prostě jen nepamatují co se jim zdálo. Většina snů může být jen prostými reakcemi na naše běžné denní radosti i strádání a i když se z nich můžeme hodně poučit o sobě samých, takovéto sny nejsou zdaleka tak důležité, jako ty mnohem vzácnější 'sebezasvětitelské' sny. Je-li nám shůry seslán takovýto sen, obvykle nějak poznáme, že je pro nás důležitý a často se hned nato probouzíme. To proto, že sen si přímo vyžaduje, abychom si jej vtiskli za plného vědomí do paměti. Jako neofyt, Viktor měl několik takových snů a žádný z nich nikdy nezapomněl. Té noci se mu zdál jiný význačný sen.

Marseille tarot - La Force Kráčel po cestě za krásného jasného dne, když náhle zahlédl na louce u pěšiny velmi podivný pár. Stála tam dáma, elegantně oblečená v modrou sukni s červeným přehozem, na hlavě měla klobouk ve tvaru lemiskátu. Toho si bdělý pozorovatel, jakým byl neofyt ve snu, nemohl nepovšimnout. Hned si také připomenul, že podobně tvarovaný klobouk už jednou viděl, ještě v dětství, v dávném snu o kouzelníkovi. Tato dáma měla v sobě také něco kouzelnického. U nohou, částečně pokrytý její róbou, jí ležel statný lev. Při pohledu na divokou šelmu neofyt málem podlehl popudu z místa utéci, dáma ho ale zastavila prostým posunkem a úsměvem. Sehnula se a svou jemnou a pěstěnou ručkou se chopila lvího čenichu, zatímco tu druhou mu zasunula do tlamy. Potom lehce zapáčila za spodní čelist a pomalu lví tlamu otevřela. Lev si to všechno nechal líbit, byl úplně krotký a krásnou kouzelnicí se nechal klidně ovládat. Jakoby přimrazený k zemi, neofyt se nechal chvíli fascinovat touto bizarní scénou, aby se hned nato probudil s jedinou větou, kterou dáma pronesla a která mu doznívala v hlavě:

POHLEĎ NA TAJEMSTVÍ LIDSKÉ SÍLY!!!

Ráno se Viktor rozloučil s Chartonem a vydal se ven z města. Po několik dní cestoval celkem bez zvláštních příhod, nacházeje vždy jídlo i nocleh po zájezdních hostincích. Za svého působení v městě si dokázal ze svého platu jako univerzitní lektor našetřit docela slušnou částku peněz. Větší část z nich vyměnil za zlaté mince, které měl uložené v opasku. Nějaké si ponechal v hotovosti, takže si mohl teď dovolit trochu pohodlí. Jednoho pozdního odpoledne mu ale začalo být jasné, že takovouto možnost ten večer už mít nebude, protože kolem něho byla jen samá divočina, v dohledu nebyla žádná vesnice, dokonce ani statek. Říkal si, že pro tentokrát se musí rozloučit s vidinou večeře s obsluhou i pohodlného lůžka a začal se rozhlížet po nějakém místě k utáboření, když pojednou zaslechl praskání větví za nedalekými křovisky. Dříve než si stačil uvědomit co se děje, tři dosti divoce a zanedbale vyhlížející chlapi se odtud vyřítili a ocitli se přímo před ním.

— Stůj! Ruce vzhůru!

Jeden z mužů na něho takto vyštěkl, zatímco jeho společníci zaujali výhružný postoj. Takže Charton měl pravdu, tohle jsou určitě lupiči a on si pozor nedal, problesklo Viktorovi hlavou. Příští myšlenka se týkala jeho peněz, nebylo to sice žádné veliké jmění, pro něho to ale znamenalo hodně. Byl to výsledek mnoha měsíců poctivé práce a teď by o něj mohl docela dobře přijít. To si přece nemůže nechat líbit! Co má ale dělat proti třem rozlíceným chlapům, kteří na něho míří pistolemi, zatímco on má jen pár holých rukou?

Holé ruce! Před očima měl náhle vidinu urozené dámy, která ve snu holýma rukama dokázala zkrotit lva. Najednou pociťoval zvýšenou odvahu a sebedůvěru. Stál pevně před násilníky, pomalu stahoval vztyčené ruce a začal se přitom dokonce i usmívat. Začínalo být zřejmé, že tito muži si vůbec nejsou sami sebou tak jisti, jak se mu snaží dávat najevo. Něco mu také říkalo, že budou nanejvýše zmateni, když se nezachová tak, jak oni od něho očekávají; to jest nedá se na útěk, nezaútočí na ně, ale také se jim okamžitě nevzdá.

Tato zdržovací taktika se začínala ujímat; muži na sebe vzájemně pohlíželi, ani jeden z nich se neměl k tomu převzít iniciativu, určitě to nebyli řemeslní zločinci, spíš jen bývalí vojáci, asi se cítili v beznadějné situaci a hlavně museli mít hlad. Řekl si, že na tohle bude teď hrát. Stále s úsměvem, postoupil o krok dopředu.

— Co kdybych vás takhle pozval na večeři?
— Ty, že nás chceš pozvat?
Ten, který vypadal jako jejich vůdce, pohlédl s podivením na Viktora, potom na svoje druhy. Jeden z nich se také nechal slyšet.
— My tě přece můžeme zabít!
— To tedy můžete, co byste tím ale získali? Nabízím vám svoje jídlo a o to vám přece jde, kvůli tomu mě zabíjet nemusíte. Neužili jste si toho zabíjení za války už dost?
Strefil se přímo do černého.
— Jak víš, že jsme byli vojáci?
— To nebylo těžké uhodnout.

Viktor si stáhl batoh, pozorně sledován třemi páry očí. Vyjmul odtud veškeré své zásoby jídla a rozložil je na zemi, přičemž bedlivě dbal na to, aby bylo vidět, že před nimi nic neschovává. Peníze měl ukryté v opasku pod kabátem a pevně věřil, že při pohledu na to, co pro ně muselo vypadat jako úplná hostina, muži si pro tu chvíli nevzpomenou na to ho prošacovat. O tom, že je to nenapadne po jídle, si ale nedělal žádné iluze a riskovat to ani nehodlal. Jakmile uviděl, že se činně zaobírají hltáním jeho zásob, chopil se za jejich zády svého ruksaku, potichu se vytratil za křoví a odtud se dal do běhu. Běžel co nejrychleji a zpomalil trochu až když se ujistil, že není sledován. Možná, že to od něho byla přehnaná opatrnost, třeba i mohl s vojenskými veterány zůstat a po jídle u táboráku si vyslechnout jejich válečné příběhy, snad by se byli i mohli nakonec rozejít jako přátelé... Také ale mohl přijít o všechny peníze, o houni na spaní, o zásobní oblečení, případně i o víc. Tím, že obětoval nějaké to jídlo, si tohle všechno uchoval a mohl se považovat za docela šťastného člověka. Vždyť, jako ta dáma ve snu, dokázal zkrotit bestii holýma rukama!

Co se vlastně skrývá pod slovem 'síla', uvažoval později Viktor, zatímco se ukládal ke spánku pod širým nebem. Je samozřejmé, že tu i tam se můžeme dostat do situací, ve kterých nám nezbývá nic jiného než se uchýlit k prosté fyzické síle, pokud jí ovšem vládneme. Naprosté většině možných konfliktů se lze ale buď úplně vyhnout nebo je aspoň vyřešit civilizovaně. Přesto je ale tolik snadné podlehnout divošskému pudu, který vede k ochraně vlastních teritoriálních zájmů a bít se o svoje vlastnictví za každou cenu. Máme-li si uchovat nad sebou kontrolu i v okamžiku náhlého nebezpečí, potřebujeme mít sebe-disciplinu, což se snadněji říká, než provozuje. Dokonce i člověk navenek vyrovnaný a nevzrušivý může mít pod kůží schovánu podřimující lítou šelmu, která se náhle projeví a to v okamžiku kdy pocítí, že se jí jen trochu povolila uzda. Jakmile se už dostala ven, může nás pak kdykoliv napadnout a my potom ovládáni zcela zvířeckými impulzy, dokážeme se rozzuřit nad kdejakou maličkostí v naší slepé vášni. Nebo i naopak, při sebemenším nebezpečí, kterému bychom měli dokázat čelit, se zachováme jako úplní zbabělci a utečeme nebo se vzdáme.

Jak si poradit s tímto lvem našich vášní? Musíme především pochopit, že žádným násilím jej zkrotit nelze. Násilí plodí jen další násilí a krotitel šelem, který se domnívá, že jemu svěřená zvířata si dokáže podrobit hrůzovládou, může očekávat jen to, že dříve či později se sám stane jejich obětí. Pokud se prostě pokoušíme naše animální energie potlačovat, naleznou si dříve či později nějaký jiný ventil a mohou se potom projevit jako nemoc, třeba jako zhoubný nádor nebo mentální problém. Na něčí jistě dobře míněnou radu, sice můžeme bušit pěstmi do pytlů s pískem, abychom se tak zvaně odreagovali, to se ale zabýváme jen následky, nikoliv příčinami.

Ten psík, který nám jakožto bláznovi na začátku cesty chňapal po patách, se nedá donekonečna ignorovat. V okamžiku, kdy si ho konečně povšimneme, začneme si i být vědomi přítomnosti nezkroceného lva, který nás také sleduje na každém kroku. Pohled na něho je sice ohromující, stejně tak jako ten pes i on se ale může stát nejlepším přítelem člověka. Skryté energie, kterými vládne, nám totiž mohou být nanejvýše užitečné, pokud je ovšem zbytečně nemarníme, pokud z nich dokážeme těžit. To nás učí vidina dámy se lvem, tento překvapivě sladěný párek dvou protikladů, pohádková 'kráska a zvíře'. Pohádky na toto téma jsou vlastně oslavou ženství a jeho jemnosti; milující žena v nich dokáže překonat strach a nechuť k šerednému a krutému zvířeti a tím dokáže to nemožné. Z příšery, která terorizovala své okolí, se stává člověk, z odporné žáby se po jejím polibku stává krásný mladý princ...

Tam, kde převládají láska s porozuměním, dají se krotit šelmy a stejný princip platí i tehdy, když se zabýváme zápornými stránkami naší osobnosti. Nejprve si musíme uvědomit, že tyto existují, potom se pro ně snažíme nalézt laskavé porozumění, nakonec je dokážeme zkrotit a přijmout je, jako věrné druhy při naší pouti..

©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena