Blázen  Kouzelník  Velekněžka  Císařovna  Císař  Hierofant  Milenec  Vozataj  Síla  Poustevník  Kolo štěstěny  Spravedlnost  Viselec  Smrt  Střízlivost  Ďábel  Věž  Hvězda  Měsíc  Slunce  Soud  Svět

P O U T N Í C I   V   Č A S E


dvacátá arkána
Poslední soud


Rider Pack - JudgementZa každým hřebenem horstva se nachází jiný a vyšší hřeben, výstup je stále obtížnější. Dokonce i pes, vždycky tolik plný životní síly a chtivý toho očichat si a poznamenat každý kámen a kus křoví, se stáhl zpět a vleče se několik kroků za člověkem. Přesto v sobě oba stále nějak nacházejí energii k tomu, aby se šplhali dále.
Je vrchol této hory, ke kterému se právě blíží, už tím posledním? Hora má neobvyklý tvar, je kuželovitá, s poměrně nestrmými stráněmi, vršek je rovný, je ale obklopený svislými útesy. Jakoby zde byli kdysi dávno žili nějací obři, kteří vytesali obrovskou kamennou krychli a narazili ji na tento kopec...

Hlasitý a naléhavý hlas trumpety se rozlehne krajinou.

Zvukem rezonují okolní skály, pociťují jej všechny nervy v těle, proniká i do vnitřku kostí. Člověk i zvíře se zastaví, jako přimrazeni k zemi.
V mysli se promítá celý uplynulý život, zpětně, od současnosti až k jeho počátku. Člověk znovu prochází sluneční i měsíční krajinou, jejími jeskyněmi, putuje se svým druhem k věži, setkává se s ďáblem i se svým strážným andělem, rozmlouvá se smrtí, pověšen hlavou dolů, je ve vězení, setkává se se sfingou a poustevníkem, utíká před lupiči, potkává Parlona, Chartona, Erota, hierofanta, císaře, císařovnu, velekněžku a nakonec, jako hoch, kouzelníka. Vize pokračuje dál, stává se ale přitom mlhavější a temnější. Vidí sám sebe kráčet po vysoké skále, s ranečkem přes rameno, kolem je mlha a oblaka, nejasně si uvědomuje, že někdo či něco se jej pokouší zastavit tím, že jej drží za nohavici. Potom udělá to, o čem ví, že tehdy neudělal. Ohlédne se. Za ním je pes a ten se jej urputně snaží zastavit. Ví ale, že dál jít musí a jde. Nohavice se trhá a on padá, padá oblaky...
Vidina se končí, ozvěny trumpety utichají v dálce.
To jsi byl ty?
Pes vrtí ocasem, hledí na svého pána.
Byl přitom pes a nechtěl mě pustit, bál se, že spadnu se skály. Ten pád ale přišel a dopadlo to dobře, byl to nevyhnutelný, nutný pád. Teď spolu zase stoupáme, chceš jít dál?
Pes se obrátil a rozběhl se nahoru. Člověk následoval. Došli až ke strmé skále, nikde ale neviděl žádné trhliny, výstupky, nic po čem by se dalo šplhat.
Co budeme dělat, máme se snad vrátit?
Pes se dal do štěkotu, pohlížel přitom kamsi nahoru. Potom uviděl, že přes okraj skály se naklání tvář. Byla to lidská tvář, přitom ale zvuk, který před chvílí slyšeli, mohla ale vydat jen andělská trumpeta.
Jsi anděl?
Jsi-li ty andělem, jsem jím také já.
Nejsem anděl.
V tom případě jsme asi oba lidé.
Kdo jsi?
A kdo jsi ty? Oba se už dlouho snažíme tuhle otázku vyřešit.
My oba?
Já jsem ty a ty jsi já.
A zde se potkáváme...
Protože nastal Soudný den.
Budeš mým soudcem?
Vždyť říkám, jsme si rovni, jsme jedinou bytostí, oba jsme soudci i obžalovaní, jedině tak může být soud spravedlivý.
Tvrdíš-li, že si jsme rovni, proč musím já stát tady dole, zatímco ty jsi nahoře? Je tohle rovnost?
Dole zůstávat nemusíš. Musím tě ale varovat, rozsudek, ke kterému společně dojdeme, ti může znemožnit návrat dolů. Jsi s tímhle srozuměn?
Jsem.
Tak tedy pojď sem nahoru.
Shora se k němu spustil žebřík. Pozvedl psa a držíce se jednou rukou okraje žebříku, začal vystupovat, hlas shora jej ale zastavil.
Stůj! Ty sebou chceš vynést toho psa?
Proč ne?
Psům je vstup sem zakázán.
Člověk postavil psa na zem.
To nemůže být pravda. Právě jsem si vzpomněl na to, jak jsem po těchhle výšinách už kdysi chodil a že tu se mnou byl taky pes.
Vím, byl jsem přitom.
To jsi byl ty? Potom bys mohl také vědět, co se stalo s tím psem.
Byl jsem tu kvůli tobě, ne kvůli psovi. Nejspíš musel také spadnout dolů.
Jsi krutý, víš to? A vůbec už ti nevěřím, co říkáš. Že jsme si rovni, že jsme jednou bytostí a tak.
Proč mi nevěříš?
Protože kdybych já byl na tvém místě, tak bych tam toho psa pustil. Mám ho už dlouho sebou, mockrát mi pomohl, vlastně bych se byl bez něho až sem nedostal.
Lituji, pes sem ale nesmí. Platí tu jisté zákony a jeden z nich praví: zvířatům je vstup zakázán!
Každé pravidlo má výjimky.
Tohle pravidlo je nemá. Zvířata sem chodí, ale jinou cestou.
Když je tomu tak, ten žebřík si zase vytáhni. Nikam nepolezu.
Jsi si tím naprosto jistý? Třeba tak zahazuješ svoji jedinou příležitost k postupu.
Prohlásil jsi prve, že bude soud a že ten soud bude spravedlivý. Ještě jsme ani nezačali a už tu vidím předsudky. Takže s tím vším, včetně tebe, nechci nic mít co dělat!
Je tohle tvoje poslední slovo? Bylo by to pro tebe výhodné, dostat se sem...
Moje poslední slovo je: Sbohem!
Člověk se otočil a kráčel pryč, když se znovu ozval tón trumpety. Zastavil se. Otočil se a pohlédl nahoru na skálu. Muž se usmíval a kynul mu, aby se vrátil.
Pojď sem a psa vezmi také nahoru. Vyhrál jsi!


Marseille tarot - Le jugementJen s jednou rukou volnou, trvalo to chvíli než se dostal se psem na vrchol skály, kde ho muž očekával.
Tedy přece jen výjimka v pravidlech?
Muž se zasmál.
Kdepak. Jednal jsi správně, podle svého přesvědčení.
Proč jsi mi to tedy nedovolil hned?
Byla to zkouška a tys jí prošel. Tvoje poslední zkouška.
Kdybych byl toho psa nechal dole, co by se tedy bylo stalo?
Byl bys musel prochodit dole nějaké ty roky, dokud bys znovu nepřišel klepat na bránu, tentokrát třeba se svojí oblíbenou chobotnicí.
Oba se zasmáli.
Říkal jsi něco o Soudném dni.
Každý den je dnem soudu. Pojď, něco ti ukáži.

Došli k protějšímu okraji skály. Pod nimi se rozkládalo veliké horské jezero.
Podívej!
Člověk viděl, že po klidné hladině jezera plují tři dřevěné rakve. V každé z nich byla stojící postava, v těch postranních muž a žena, v prostřední, dítě. Nad nimi se vznášela andělská bytost. Archanděl si přiložil k ústům trumpetu a dolehl k nim opět její burcující zvuk. Lidské postavy se vznesly, vznášely se výš a výš, až zmizely v oblacích. Rakve se pomalu potopily do temné vody jezera. Člověk tiše stál, jeho společník mu položil ruku na rameno.
Právě jsi viděl obraz Posledního soudu, tak jak je otištěn ve společné mysli lidstva. Muž symbolizuje vědomou část mysli, žena tu nevědomou, instinktivní. Dítě, které z jejich svazku vzešlo, je obrozenou lidskou osobností.
A archanděl?
Ten představuje oheň vesmíru, princip aktivity. Víš už o nádrži životních sil, kterou je toto jezero. Metafyzicky by se to dalo vyložit takto: oheň ve své podstatě působí na vodní živel, čímž vzniká třetí základní substance, vzdušný živel. Život se projevuje dýcháním vzduchu, dech způsobuje zvuk, zvuk andělské trumpety vzniká společnou akcí tří základních živlů, ohně, vody a vzduchu. Tím se krystalizuje čtvrtý živel mudrců, země. Zvuk je tudíž nejdůležitějším stvořitelským nástrojem.
Rozumím, na samém počátku Starého zákona se přece píše: "I řekl Bůh: buď světlo! I bylo světlo". Bůh tato slova vyslovil, zazněl tedy zvuk.
"Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh". Takto se začíná Evangelium sv. Jana. Bůh pronáší slovo, stvořitelský proces se započíná zvukem. Zvuk má burcující efekt na lidi, dokonce i na zvířata. Člověka z hlubokého spánku vzbudí hlasitý zvuk spíš, než světlo nebo dotyk.
Vždy mě zajímalo učení starých mudrců o "hudbě sfér". Podle něho se v sedmi základních tónech hudební stupnice obráží základní univerzální řád.
Ano, proto také dokáže zvuk, hudba, osvobozovat duši od materiálních pout. Povšiml sis pozice rukou těch lidí v rakvích?
Muž měl ruce složeny na prsou, žena a dítě vztažené k andělovi. Co to znamená?
Jsi uvyklý tomu vidět muže v činnosti, zatímco ženy se většinou chovají pasivně. Na vyšší rovině skutečnosti jsou ale jejich úlohy obrácené. Nevědomí, intuice, se probudilo a dítě, které se již narodilo s touto schopností, je připravené ji užívat. Právě k dítěti se proto obrací archandělova trumpeta.
Co se stalo s osobností, kterou muž a žena měli ve své pozemské existenci?
Pochop to, že lidská osobnost je jen jedním z možných projevů univerzálního vědomí, že sama o sobě nemůže věčně potrvat, že si musí najít svoje místo v celém stvořitelském procesu.
Takže hledání bude pokračovat!
To se jen stěží započalo.



©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena