Blázen  Kouzelník  Velekněžka  Císařovna  Císař  Hierofant  Milenec  Vozataj  Síla  Poustevník  Kolo štěstěny  Spravedlnost  Viselec  Smrt  Střízlivost  Ďábel  Věž  Hvězda  Měsíc  Slunce  Soud  Svět

P O U T N Í C I   V   Č A S E


dvanáctá arkána
Viselec


Rider Pack - Hanged ManViktor úplně zmeškal soudcem vyhlášený rozsudek. Slyšel jen to, že tento má být ihned vykonán a proto očekával, že někde ve dvoře soudní budovy na něho bude čekat stejná kára, na které se předtím vezl Vozataj. Nevypadalo to pro něho dobře, stráže budou bezpochyby zesílené, aby náhodou nedošlo k dalšímu útěku. Kromě toho, kdo by mu pomáhal, kdo by si na něho vzpomněl ve městě, kde nemá žádné přátele, kde vlastně vůbec nikoho nezná?
Biřici mu znovu vázali ruce za zády, přemýšlel přitom, zda by se jich neměl zeptat co se s ním teď stane, připadlo mu to ale poněkud hloupé. Dva pochopové ho vedli chodbami a potom do dvora, žádná kára tam ale nestála. Místo toho byl doveden k malé brance ve zdi, kde jeden z mužů vytáhl klíč aby ji otevřel a všichni tři mohli vyjít ven. Ocitli se v malé, úzké postranní uličce, vinoucí se mezi domovními dvory obklopenými vysokými kamennými či cihlovými zdmi; muži ho drželi po obou stranách těsně pod pažemi, takto kráčeli dosti dlouho spletitými dlážděnými uličkami, přes četné křižovatky, potkávajíce přitom jen občasné chodce, kteří vždy hned přecházeli na opačnou stranu a pokud možno se vyhýbali jakýchkoli pohledů na tuto podivnou trojici. Posléze došli až k městské hradbě, kde prošli jinou malou brankou a ocitli se již zcela mimo město. Cesta, kterou se odtud ubírali, se neustále zužovala, až už nebyla dosti široká k tomu, aby takto mohli jít dál. Viktorovi bylo jasné, že odtud budou již dále moci jít jen husím pochodem.
Příležitost k útěku? Kam by ale doběhl s rukama zavázanýma za zády?!
Až doposud pochopové mezi sebou jen prohodili několik slov a Viktora jakoby nebylo - nebrali vůbec vůbec nijak na vědomí. Teď se ale jeden z nich k němu obrátil.

Půjdeš uprostřed a ať tě nenapadne se o něco pokoušet!
Kam mě vedete?
Muž jen mávl rukou směrem ke vzdálenému lesu.
Co se mnou uděláte?
Muž za Viktorovými zády zasupěl.
Když budeš držet hubu, tak se o to dřív dozvíš.
Biřic, který kráčel vpředu, měl za pasem sekeru, která byla sice ostrá, jako popravčí nástroj by ale asi nevyhovovala. Druhý z nich měl kolem pasu omotaný provaz. Tyto dva předměty se Viktorovi ani trochu nelíbily. Muži se s naprostou zřejmostí a krutostí pásli Viktorovou nejistotou, kterou ještě přiživovali občasnými kryptickými narážkami, jako:
Pěkně se ti přitom pročistí hlava!
Nebo:
Trochu tě bude pobolívat kotník...
Potom ale přešli na jiná témata, která je zřejmě zajímala víc než Viktorův osud, probírajíce spolu přednosti dcery jakéhosi hostinského a zápasnické kvality kohouta, kterého jeden z nich vlastnil a vychvaloval a ten druhý pochopitelně hanil.
Bylo už dosti pozdní odpoledne, když dorazili k lesu. Chvíli šli lesem, potom ale opustili cestu a proplétali se mezi stromy, občas se zastavivše a dohadujíce se zda se místo hodí k tomu, co měli na mysli, zamítnuvše je a kráčejíce dále. Nakonec došli k mýtince, v jejímž středu stály nedaleko od sebe dva středně veliké stromy. Pochopové se rychle a jednohlasně shodli na tom, že tohle je to správné místo. Přivázali svého vězně k jinému stromu, ten se sekerou potom vylezl na jeden ze stromů, uťal nejprve celý vršek a potom, postupně slézaje dolů, také všechny větve. Předal sekeru svému druhovi a ten udělal to samé s druhým stromem. V lese si vyhlédli další strom, který porazili a očistili od větví. Vzniklé břevno usadili do vidlicí, tvořených pahýly větví na vrcholcích obou stromů. Netrvalo to ani hodinu a na pasece stála primitivní šibenice.
Viktor, který tyto práce po celou dobu nervózně sledoval, se otřásl, když se muži k němu obrátili. Odvázali ho a dovedli pod šibenici. Očekával, že mu teď nasadí oprátku na krk, místo toho se ale jeden z biřiců sehnul a uvázal mu provaz pevně kolem kotníku (na tohle tedy předtím narážel, napadlo Viktora). Provaz přehodili přes břevno, pověsili se za jeho konec a Viktora takto vytáhli nahoru. Upevnili provaz. Viktor visel, uvázán za jednu nohu, s hlavou nedaleko od země, s rukama svázanýma za zády, bezmocně se houpal a pomalu se otáčel ve vzduchu.
Pochopové si kriticky prohlédli ovoce svého počínání.
Jak dlouho to potrvá, než dozraje, co myslíš?
Aspoň dva dny. Je mladej a silnej. Možná i tři.
Zejtra je pátek, zrovna taky třináctýho, to mu přinese štěstí!
Pak je sobota.
To má ale smůlu. Zrovna do toho musej přijít ty kohoutí zápasy!
A v neděli se jde do kostela...
Oba se zašklebili.
Hej, ty tam, uvidíme se v pondělí
Měj se tu dobře!

Pochopové odešli tím směrem, odkud předtím přišli a nechali Viktora viset na šibenici.

Marseille tarot - Le pendu
K
dyž je svět obrácený naruby, většinou se nám to nelíbí. Jsme uvyklí určitému pořádku a abnormalita nás někdy i přímo uráží. Ve viselci tu ale máme člověka, který byl jen před krátkou chvílí téměř smířen s tím, že bude viset za krk na šibenici. Má se zlobit proto, že mu místo toho utáhli smyčku kolem kotníku? Kdyby tomu tak nebylo, v této chvíli by už byl zadušen, takto ale může ještě dýchat, ještě žije, ještě má naději, že nějakým způsobem dokáže přežít! Slyšel dobře, že ti rabiáci se sem vrátí v pondělí? K čemu vlastně, pokud ne k tomu, aby sňali se šibenice jeho mrtvé tělo? Je vůbec myslitelné, aby takto dokázal přežít po tři a půl dne? To stěží. Má křičet a mařit zbývající síly ve slabé naději, že ho někdo uslyší a pomůže mu? Či se má rozplakat v zoufalství nad svou bezmocností? Nestalo se mu ale už dříve, že zdánlivě beznadějná situace se obrátila v jeho prospěch? Nejsou životní zkoušky k tomu, aby z nich měl člověk zisk?

Přešla noc, začíná svítat. V této pozici, Viktorovi připadá celý svět jiný. Pod nohama má blednoucí nebe, na kterém ještě svítí několik hvězd. Stromy jakoby vyrůstaly z oblohy, zakořeněny svými větvemi. Nebeské stromoví, jako bájný nordický strom Yggdrasil, ten přece roste obráceně! Na tomto stromě prý visel bůh Odin, také obráceně a takto zůstal viset po devět dní. Sám o to požádal, aby ho takto pověsili, musel k tomu mít nějaké důvody, stejně jako je jistě měl i svatý Petr, který také řekl svým katům, že chce být ukřižován hlavou dolů...

Ten pochop to se svojí krutou poznámkou jistě mínil jinak, opravdu se mu ale pročisťuje hlava. Viktor v této poloze vlastně nemůže dělat nic jiného než přemýšlet, přehodnocovat celý svůj život. Svět naruby, který kolem sebe má, mu připomíná jak se vše změnilo od okamžiku, kdy nastoupil na tuto cestu. Má-li se poddat esoterickým zákonům, musí být také připraven k tomu obrátit naruby většinu svých přesvědčení i činů jaké konal v minulosti. Takovýto obrat se nedá jen předstírat, nesmí v tom být žádná okázalost, člověk by přitom neměl ani kritizovat jiné lidi, pouze si dobře všímat toho, jak žijí. Vyjde přitom najevo, že většinou jsou churaví, na duši i na těle, že se nesnášejí se světem a se sebou samými. Také, že časté nehody, které je potkávají a na které si nepřestávají nikdy stěžovat, si způsobují oni sami, právě svým záporným postojem k esoterickým zákonům jimiž se řídí svět. Životní filozofie by si měla v praxi víc všímat potenciálu myšlenky, která je semenem všeho našeho konání. Naše základní filozofické stanovisko, na kterém budujeme náš osobní systém myšlení, nás zavedlo tam, kde se nacházíme. Pokud nás naše situace neuspokojuje, musíme toto stanovisko změnit, často dosti radikálně. Někdy je i nutné jej docela obrátit.

Tohle lidští myslitelé chápou. Jakob Böhme kdysi prohlásil, že základem životního úspěchu je dělat opak toho, co dělá většina lidstva. V rozmezí běžného lidského života lze očekávat, že se dočkáme alespoň jednoho podstatného sociálního otřesu, který ideologicky změní naši společnost a její smýšlení. Je smutné, dívat se potom na ty, kteří odmítají změnit svůj náhled a tvrdošíjně lpějí na na zastaralých doktrínách, které neprošly zkouškou času. Politická, náboženská a společenská dogmata, která nám byla vnucována v mládí, kdy jsme byli nejvnímavější, se mohou stát největšími překážkami našeho pozdějšího vývoje. Musíme se potom dokázat zastavit a přehodnotit je, vytrhat je jako plevel, dřív než nám vše zaplaví.

Jak to dokážeme? Symbolicky se pověsíme na Strom života, obětujeme se, sami za sebe, za celé lidstvo. V této obrácené poloze se nám vše jeví jinak, napadne nás spousta jiných myšlenek, poznáme nové pravdy. Objevíme přitom, že stromy rostou z nebe, také že vše na světě má svůj protějšek.

Nohy oběšencovy vytvářejí kříž, hlava a ruce tvoří trojúhelník. Čtyřka se násobí trojkou. Při prvním pohledu na dvanácté tarotové arkána má člověk neodolatelné nutkání kartu obrátit, protože se to příčí zavedeným pravidlům. Samotný oběšenec ale netrpí, dokonce se i usmívá. Ví, že bolest, kterou cítí, mu prospívá. Když se dobře podíváme kolem sebe, uvidíme dost takovýchto oběšenců. Mnozí v nich vidí odpadlíky a hrozí se jich, bývalí přátelé a známí se od nich odtahují, jejich náhlá proměna je pro ně záhadou. Oni ale dále nesou svůj kříž, s úsměvem na tváři. Když tu kartu totiž obrátíme, vypadá to, jakoby ten člověk vlastně provozoval nějaký pradávný rituální tanec...



©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena